Bylo to v roce 2015, kdy jsem navštívil indonéský ostrov Sulawesi. Naše výprava také zavítala do kraje kmene Toraja, kteří dodnes praktikují, pro evropana, velmi nezvyklé pohřební rituály. Naše křesťanstvím zocelená úcta k pozůstatkům lidí a někdy až obava z viditelných stop smrti, záhy doznala šrámů, když jsme při návštěvě jeskyní mrtvých nestačili žasnout nad "laxním" přístupem k ostatkům předků. 

Zdobně vyřezávaná dřevěná rakev má u Torajů odlišný účel, než známe z naší domoviny. Slouží k ukládání kosterních pozůstatků celé rodiny. A zdůrazňuji kosterních, protože tělo nebožtíka nechávají zetlít na jiném místě. Až se rakev během let rozpadne a kosti se rozkutálí, příbuzenstvo často kosti posbírá a vystaví.

Tak se i stalo, že jsem si domů dovezl fotku lebek naskládaných na pootevřeném víku rakve. Jaká to inspirace pro obraz. Několik generací rodiny pohromadě. Při malování si všímáte jemných detailů a tak bylo nasnadě, že jsem se začal věnovat morfologii každé lebky a snažil se představit podobu obličeje, pohlaví a věk majitele každé z lebek na obrázku. 


Rodina - ostrov Sulawesi
Share →

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *